Druhy hemeroidů

Hemeroidy lze dělit podle jejich umístění na zevní a vnitřní. Samostatnou kapitolou jsou pak fisury neboli anální praskliny.

Zevní hemeroidy

Obtížným problémem u zevních hemeroidů bývá také kosmetický aspekt

Jako zevní hemeroidy se označují vyklenutí různých velikostí kolem řitního otvoru, které lze nebo nelze do konečníku zamáčknout. Jsou vytvořené ze sliznice a u obzvláště pokročilých nálezů hemeroidů jsou tvořené i hemoroidální žilní pletení. Nejčastěji se vyskytují jako tzv. prolaps (výhřez) sliznice, čili jakési vytahání sliznice zevnitř ven. Pravidlem je, co se nevejde do konečníku, vyčnívá ven.

Při zevních hemeroidech dominují tyto obtíže:

• Dráždění kůže, svědění.
• Vlhkost a nepříjemné pocity, protože očištění po stolici je obtížné.
• Nezanedbatelným problémem je i aspekt kosmetický.

Vnitřní hemeroidy

Součástí onemocnění je celodenní dyskomfort pacienta

Jako vnitřní hemeroidy označujeme bohatou cirkulární žilní pleteň, která je uložená uvnitř v konečníku, cca 1,5 cm od okraje. Její zvětšení se zpočátku projevuje mírně, nepříjemným pocitem tlaku podobným zácpě a občasnou tvorbou bolestivých tuhých uzlíků tzv. trombóz.

V dalších stádiích onemocnění jsou nejčastějšími příznaky:

• Odchod jasně červené krve, při i po stolici.
• Krev na povrchu stolice či na toaletním papíru.
• Odkapávání krve do toalety.
• Bolest a svědění.
• Pálení a nepříjemné pocity.

Součástí onemocnění je dyskomfort pacienta, který mnohdy trvá i celý den. Také špinění je častým doprovodným jevem. Při vyšších stupních hemeroidů může dojít k jejich vyhřeznutí, což bývá spojeno s větším odchodem hlenu.

Kam dál? Léčba hemeroidů